Introduction
Jan Bartoš, pseudonym Jan Brauner (23. února 1893, Rychnov nad Kněžnou – 6. května 1946, Praha) byl český dramatik, divadelní vědec a knihovník.
Život
Narodil se jako nejmladší ze tří synů v rodině c. a k. okresního hejtmana a jeho ženy Anny. Ve 12 letech mu otec zemřel. Jan vystudoval gymnázium a pokračoval na filozofické fakultě Karlovy univerzity studiem literatury. Školu ukončil doktorátem v roce 1918. Poté se stal na krátkou dobu koncipientem v advokátní kanceláři a v letech 1923–1924 byl úředníkem intendantury pražského Národního divadla. Poté nastoupil do knihovny Národního muzea v Praze, posléze založil a stal se přednostou divadelního oddělení Národního muzea, které pak vedl až do roku 1946 .
Založil časopis Nová scéna, který před úřady redigoval Jaroslav Seifert . Přispíval do řady novin a divadelních časopisů (Jeviště, Divadlo, Právo lidu, Rozpravy Aventina, Národní listy aj.) a psal vědecké studie a divadelní hry. Zabýval se zvláště divadlem 2. poloviny 19. století.
Trpěl neúspěchy svých divadelních her, depresemi, v roce 1946 spáchal sebevraždu. O své plánované sebevraždě hovořil mnoho let předem s básníkem Jaroslavem Seifertem a později i Vítězslavem Nezvalem (kterého učil hádat z ruky a sestavovat horoskopy), kterým svěřil svoji poslední vůli .
Jan Bartoš byl krátce ženatý s Annou Hennerovou , tragicky zemřelou (1920) sestrou M.Pujmanové.
Citát
| „ | Spisovatele Jana Bartoše poznali jsme v Devětsilu, i když jeho členem nikdy nebyl. Přidružil se k nám jako dobrý přítel. Byl o pár let starší, bližší generaci Čapkově, a neměl už potřebu se sdružovat. Tento autor, dramatik a divadelní historik, patřil k nejzajímavějším lidem našeho mládí. Nám imponoval nejen jako dramatický básník pastelové fantazie a sžíravé ironie zároveň, ale i jako polemik, autor zlých a jedovatých invektiv, kterými pronásledoval lidi kolem divadel, herce i spisovatele. Uměl však i mistrně hádat z ruky a neméně odborně sestavovat i horoskopy.
...řekl mi však klidným a jaksi samozřejmým tónem, že se rozhodl odejít ze světa dobrovolně ve chvíli, kterou uzná za nejvhodnější. O své smrti hovořil zcela klidně a požádal mě, abych se nesnažil jeho čin mu nějak rozmlouvat. Je již pevně rozhodnut a jeho rozhodnutí je staré už delší dobu. |
“ |
| — Jaroslav Seifert | ||
Dramatické dílo
- 1920 Krkavci
- 1925 Vzbouření na jevišti (Činohra) – premiéra v roce 1926
- 1927 Uloupená kadeř (Činohra)
- 1928 Nezvěstná (Činohra) – premiéra až v roce 1947
- Primo vere (Činohra)
- Souboj (Činohra)
- Jůra ďábel (Činohra)
Studie a publikace (výběr)
- 1933 Národní divadlo a jeho budovatelé
- 1934 Budování Národního divadla
- 1937 Prozatímní divadlo a jeho činohra
Odkazy
Reference
Literatura
- Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 278, 280–293, 294
- Národní museum . Praha 1946
Související články
- Národní muzeum
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Bartoš na Wikimedia Commons
Autor Jan Bartoš ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Bartoš (dramatik)
- Archiv Národního divadla: Jan Bartoš - dramatik
